Kritéria výběru žáků a studentů hudebních škol

Našla jsem na internetu moc pěkný článek pana Jeronýma Klimeše - Kritéria výběru žáků a studentů hudebních škol (je to vlastně seminární práce). Je v něm spousta zajímavých informací - jak cvičit, jak zjistit hudební nadání a muzikálnost, jak motivovat děti:

Zaujal mě např. tento odstavec:
Hra na hudební nástroj je mimořádně dlouhodobá záležitost. Je dokonce delší než učení se jazykům: Zatímco jazyk se průměrně nadaný člověk naučí za dva, tři roky. Tak hrát a sám si doprovodit písničky neumí ani většina dětí v šestém ročníku prvního cyklu. Při tom naučit se hrát třeba na klavír v pozdějším věku je takřka nemožné. Jednak málokterý dospělý má tu disciplinovanost a motivaci, aby se věnoval nástroji každý den, nebo ob den vymezenou dobu. A dále dospělí nejsou schopni si osvojit mentální procesy, které děti získávají zcela spontánně, bez učení: Například vidí-li dospělý řadu tónů: cdefg, tak nejprve přečte c, pak zahraje c, pak přečte d, zahraje d atd. Děti, které však nikdy pořádně noty neumí, čtou jako profesionální hudebník: řada za sebou jdoucích not od c do g. Podobně ani akordy se nečtou po jednotlivých notách, ale na první pohled je muzikantovi jasné, že takto roztažené noty jsou sextakord a takto roztažené noty jsou kvartsextakord. Většina těchto procesů je neverbálních, hráč si zpravidla neuvědomuje jména not. To si můžeme lehce ověřit tím, že necháme hráče číst noty, které plynule, bez problémů hraje. Zjistíme, že je čte mnohem pomaleji a zadrhává se.

Nikdy by mě nenapadlo, že dospělý se učí jinak číst noty než dítě. Vlastně neznám žádného dospělého, který by se učil noty až v pozdějším věku, takže vlastní zkušenost nemám, ale věřím, že dítě se učí rozhodně intuitivněji. Nesouhlasím moc s tím, že většina dětí v šestém ročníku se neumí doprovodit u své písničky. Mám pocit, že písničky a jejich doprovody jsou obvykle to první, co se dítě učí. A doprovodit svou písničku třemi akordy zvládají i ti nejmenší.

Jak dlouho se má cvičit? Mgr. Klimeš píše:
Podobně jako u sousedů, kteří jsou nejprve ochotni snést maximálně čtvrt hodiny denně, ale posléze jim nevadí, že dotyčný cvičí 5 hodin denně. Podobný jev se vyskytuje i u cvičícího: první čtvrt hodiny trvá, než se odpoutá od okolního světa a pohrouží se do světa cvičení. Pak existuje jakési meziobdobí, kdy cvičící nevnímá čas. Pak se dostavuje fáze únavy, kdy si uvědomí, že ho to už nebaví. U dětí je třeba prosadit, aby pravidelně překonávali první fázi nechuti, a dostávali se do druhé fáze, kdy jsou zaujati cvičením. Je však škodlivé nutit je, aby překonávali nechuť, která se dostavuje ve třetí fázi. Je tedy nesmyslné, abychom dítě ze základní školy posílali hrát "alespoň na 5 minut" a rovněž nutit ho sedět u klavíru déle než 1 hodinu.

U nás doma je to tak, že syn přijde ke klavíru třeba na deset minut - přehraje si svoje oblíbené písničky nebo skladbičky a jde dělat něco jiného. Nebo si přijde zahrát jen jednu písničku, kterou se zrovna učili ve škole - chce si ji "najít" na klávesách. Něco jiného je u nás cvičení do hudebky. To sedíme u piána něco přes půl hodinky a čteme noty, zkoušíme nové takty oběma rukama - ale prokládáme to zase skladbičkami, které už umí, aby nebyl otrávený, že mu to nejde. Musím říct, že zatím neuronil jedinou slzu - ale hrajeme teprve dva měsíce, takže to určitě ještě přijde.

Líbil se mi odstavec o zjištění míry hudebnosti:
Existuje poměrně jednoduchá metoda, jak si ověřit míru hudební představivosti a paměti: Paměť si ověříme lehce tím, že necháme dotyčného opakovat nesmyslné melodie, které jsme mu zahráli jen jednou či dvakrát. O hudební představivosti nám nejvíce poví schopnost zpívat ve vícehlasu a následující dotazy: Požádáme dotyčného, aby si vybavil nějakou píseň, kterou dobře zná, řekněme Chatanooga choo choo od Glena Millera. A požádáme ho, aby nám řekl, zda slyší zpěvákův a zda je tento hlas zřetelně odlišný od hlasů jiných lidí, například K. Gotta. Pak se zeptáme, zda slyší i vyhrávky saxofonové či dechové sekce, dále se ptáme na basu, poté na doprovodné nástroje a nakonec na rytmiku. Tyto jednotlivé stupně odpovídají dokonalosti hudební představivosti: Když dotyčný slyší charakteristicky bubny, čineli ap., můžeme hovořit o tom, že má velice dobrou hudební představivost.

Celý článek najdete na této stránce. Jak cvičíte s dětmi vy? Jak dlouho vydrží u klavíru?